Století páry nezískalo svou přezdívku nadarmo. První průmyslová revoluce znamenala přechod od ruční výroby v manufakturách ke strojní velkovýrobě. K pohonu strojů se využívala síla řek. Ta však nebyla dostupná všude, řešením se proto stal parní stroj. Teprve s ním se průmyslová revoluce rozjela v plném měřítku. Byla u toho i První brněnská strojírenská (PBS).
Motor pro rakousko-uherský průmysl
První parní stroj vlastní konstrukce vyrobila PBS v roce 1824, deset let po svém vzniku. Jeho model si dnes mohou zájemci prohlédnout v Technickém muzeu v Brně. Brzy poté následovaly další. V polovině 19. století byla PBS hlavním dodavatelem parních strojů pro doly na Moravě, zejména na Ostravsku. Úspěšná firma začala v 70. letech 19. století budovat nový závod na Olomoucké ulici v Brně.
Pára pohání stroje dodnes
Pára se stala důležitým médiem, které pohánělo první průmyslové stroje a pohání je dodnes. Je totiž hlavním médiem většiny elektráren, od tepelných až po jaderné. Jen namísto jednoduchých pístů využívají její sílu mnohem efektivněji moderní turbíny. A ty jsou dnes jedním z nosných výrobků PBS.
PBS je jedním z předních světových výrobců turbín vlastní konstrukce různých typů a výkonů. Spolehlivě slouží na tisících míst po celém světě, mnohde desítky let.
Licence urychlily rozvoj
Kromě vlastního vývoje firma koupila licence umožňující další rozvoj. V roce 1880 tak PBS uzavřela smlouvu s rakouským vynálezcem Alfredem Collmannem, a mohla tak ve svých parních strojích využívat ventilové řízení. Později, v roce 1889, koupila také licenci na parní kotle anglické firmy
Babcock & Wilcox. Čtyři roky před koncem století pak začala u svých parních strojů využívat rozvodové zařízení brněnského vynálezce Huga Lentze. Na přelomu století byla PBS největším rakouským výrobcem parních kotlů a parních strojů. Dvouválcový parní stroj s lentzovým rozvodem získal v roce 1900 na Světové výstavě v Paříži mimořádně prestižní cenu Grand Prix.
Parní stroje ustoupily turbínám
V témže roce však byla na evropském kontinentě instalována první parní turbína a majitelé PBS viděli, že právě toto zařízení parní stroje prakticky ve všech ohledech předčí. Turbíny měly vyšší účinnost, dosahovaly vyšších výkonů, byly spolehlivější, měly nižší náklady na údržbu a mohly dodávat čistou páru použitelnou pro další výrobní technologie. Proto ve stejném roce koupili licenci na turbíny typu Parsons, které o tři roky později začala vyrábět. Výroba turbín kladla mimořádné nároky na přesnost výroby, nicméně kvalita brněnských výrobků záhy předčila kvalitu originálních strojů. V roce 1911 přichází s vlastní konstrukcí První brněnská Parsons. Šlo o tzv. smíšenou turbínu,
která je účinná nejen při plném, ale i při částečném výkonu. Tento princip se v různých variantách dodnes využívá.
Kogenerace není novinka
Firma PBS se stala největším výrobcem parních turbín. Už v roce 1906 firma také vyrobila první dvoutlakové turbíny na zužitkování odpadní páry z hutí a první protitlakové turbíny, které kromě elektřiny dodávaly také páru pro technologické účely v chemickém a papírenském průmyslu a do cukrovarů. Dnes je současná výroba elektřiny a tepla, tedy kogenerace, u nových realizací prakticky standardem, ale je vidět, že nejde o žádnou novinku. Rok před první světovou válkou PBS vybudovala novou kotlárnu a krátce na to i lisovnu a kovárnu.
Turbíny i pro rakousko-uherské námořnictvo
Přestože první světová válka razantně změní výrobní program, PBS i přes uzpůsobení výroby válečným požadavkům pokračovala ve vývoji, zejména ve zvyšování výkonů parních turbín. Mimo jiné zde vyrobili i tehdy ojedinělou kondenzační turbínu o výkonu 14 MW.
Firma spolu s italským výrobcem Stabilimento Tecnico Triestino, kterému postoupila licenci, vyrobila v letech 1910 až 1918 celkem 133 lodních parních turbín pro rakousko- uherské bitevní lodě, křižníky a obchodní lodě. Vývojové oddělení v tomto období vedlo i první pokusy s vícetělesovými turbínami. Továrna vyvíjela a vyráběla také protitlakové, kondenzační a pomocné turbíny.
Souběžně s rozvojem v oblasti turbín probíhal i vývoj kotlů. V roce 1930 PBS přišla s vlastním strmotrubým kotlem. Další válka opět znamenala zásadní změnu výrobního programu. Ani tentokrát se ale továrna nevzdala vývoje. V roce 1940 PBS vyrobila pro elektrárnu dolu Karolina turbínu s výkonem 40 MW. Ještě v roce 1941 vyrobila protitlakovou turbínu s regulovaným odběrem páry. Až do roku 1945 byla objemem výroby největším výrobcem parních turbín ve střední Evropě. Bohužel byl podnik na samém konci války téměř zničen náletem spojeneckých bombardérů.
Turbíny a kotle jádrem výrobního programu
Po znovuvybudování podniku se firma soustředila na turbíny a kotle, které se staly hlavními vývozními artikly. Šlo zejména o standardní typy vícestupňových turbín do výkonu 55 MW, které se využívají k pohonu turboalternátorů, turbokompresorů a dmychadel. PBS své turbíny dodávala mimo jiné na stavbu tranzitního plynovodu, kdy do
11 kompresorových stanic na území Československa firma dodala 136 turbín o výkonu 6 MW a 26 turbogenerátorů o výkonu 1,5 MW. Další zařízení putovala na stavbu plynovodu na území dalších zemí včetně dnešního Ruska.
Spolehlivé a hospodárné kotle se značkou PBS dodnes slouží v řadě provozů nejen na území bývalého Československa, ale i v mnoha dalších zemích, například v Egyptě, Iráku, na Kubě, ve Spojených arabských emirátech a jinde. Dodané kotle se lišily nejen výkonem, ale také typem a kvalitou spalované suroviny. První regenerační kotel uvedla firma do provozu už v roce 1956. Značku PBS lze najít také na zařízeních sloužících v jaderných elektrárnách včetně například bilibinské jaderné elektrárny v Čukotské oblasti Ruska, tedy za severním polárním kruhem.
Své zkušenosti předávali odborníci z PBS v první polovině 60. let pracovníkům dnes největšího indického výrobce zařízení pro energetiku Bharat Heavy Electricals. Tomu PBS dodala i licence na výrobu parních turbín o výkonech 1,5 až 18 MW. Výrobu armatur a turbodmychadel zahájila firma v roce 1950 v nově postaveném závodě ve Velké Bíteši. Postupně se tam přesunul i vývoj a výroba parních turbín a dalších výrobků. V roce 1969 zde také zahájila provoz vlastní slévárna přesného lití, která se v počátku využívala hlavně na odlitky turbodmychadlových kol. Postupně svůj záběr rozšiřovala a dnes pro energetickou část firmy dodává také lopatky turbodmychadel i energetických turbín a další součásti různých zařízení. Slévárna byla částečně robotizována a patří mezi nejmodernější slévárny v Evropě.
Časný nástup kogenerace
Začátkem 90. let firma uspěla s parními protitlakovými turbínami. Provozovatelé kotlů je mohli využít k úpravě tlaku generované páry se současnou výrobou elektřiny. De facto tak své kotelny povýšili na kogenerační elektrárny, a značně tak zvýšili efektivitu provozu. Tento trend se na konci 20. století pozvolna rozvíjel a dnes už je kogenerace naprostým standardem.
Současnost PBS
Dnes patří mezi úspěšné energetické produkty PBS vybavení či komplexní řešení bioelektráren. Například bioelektrárna v Kutné Hoře, která spaluje slámu a dodává městu teplo
a elektřinu.
„Vzhledem k tlaku na diverzifikaci a decentralizaci výroby elektřiny v Evropě roste zájem o výstavbu menších zdrojů, většinou o výkonu do 50 MWe. A to je právě oblast, ve které je PBS silná a kde se snaží na trhu uspět. Máme za sebou už
několik kogeneračních elektráren spalujících různé typy paliva, zvláště pak biomasy, ale samozřejmě i plynu,“ vysvětluje Miloslav Kafka.
Od roku 1901 dodala firma na pět tisíc turbín do téměř 70 zemí světa.
- Jedním z prvních výrobků PBS byly parní stroje a kotle. Turbíny firma vyrábí a vyvíjí už více než 100 let.
- Do zhruba 70 zemí světa bylo od roku 1901 dodáno více než pět tisíc turbín.
- Energetika je od počátku jedním z pilířů vývoje a výroby PBS.
- Decentralizace výroby energie v Evropě zvedá zájem o výstavbu menších kogeneračních elektráren.