cz

Prodej devítisté PEJ Safír 5K/G MI

Premiant, tahoun, jedničkář se spoustou nul - neboli s obratem v řádu stovek milionů korun ročně. Tyto superlativy patří dlouhodobě nejúspěšnějšímu produktu DLT, kterým je pomocná energetická jednotka Safír 5K/G MI, familiárně též zvaná "Mičko". 
 
Prodej devítisté PEJ Safír 5K/G MI
O tom, že se jedná o premianta třídy, není sporu. Už více než 15 let totiž patří k tahounům letecké divize, resp. celé PBS, a to jak z hlediska objemu tržeb, tak z hlediska zisku. Jen v letošním roce se „Mičko“ podílí na celkovém obratu divize z více jak 40 %. Navíc každá PEJka (pomocná energetická jednotka) se po uplynutí 8 let či dříve, v závislosti na počtu startů či počtu letových hodin, musí vrátit do PBS na generální opravu. Tržby, potažmo zisk z generálek a z prodeje náhradních dílů, pak rovněž tvoří významnou část ekonomiky divize a to po dobu technického života PEJ, která je dle typu 24 až 27 roků.
Přesto, počátek tohoto sofistikovaného turbínového zařízení vůbec nebyl ideální a spíše než na premianta to vypadalo na propadlíka třídy. 

Vrtulnik-armady-CR.jpgVrtulník Armády ČR Mi-171Š s PEJ MI​

Kterak Mičko vyrazilo na západ a došlo na východ.
V 80. letech minulého století začal v PBS vývoj PEJ Safír 5K pro letoun L-610 z Let Kunovice. Vývoj byl úspěšně ukončen v roce 1994 certifikací Safír 5K.
Ještě před tím, v roce 1988, tehdejší́ československá vláda doporučila vyvíjet také tzv. "zapadní" variantu letounu (později s označením L-610G), která by byla prodejná i na západních trzích. Pro "západní" typ letounu byl vybrán motor General Electric CT-7, který však vyžadoval výkonnější PEJ. Ze Safíru 5K proto vznikl modifikovaný Safír 5 K/G, který byl v roce 1999 opět úspěšně certifikován. Projekt L-610 však následně z důvodu nedostatku finančních prostředků a postoje tehdejších majitelů LET Kunovice zkrachoval. 
Vznikla tak PEJ s velmi dobrými parametry, avšak bez reálného uplatnění, a hrozilo, že peníze i čas vynaložený na vývoj přijdou vniveč.

Jak už to však v životě bývá, všechno špatné je k něčemu dobré. V roce 1999 proběhl na výstavě MAKS v Moskvě první kontakt se zástupci výrobců ruských vrtulníků MIL Moscow a vrtulníkového závodu v Kazani. Ruská strana tehdy hledala náhradu za ukrajinskou PEJ AI-9V z důvodu zajištění startovatelnosti vrtulníků Mi-17 do výšky 6000 m, což byl požadavek čínského zákazníka na vrtulníky Mi-17. V roce 2000 byla s ruskou stranou podepsána smlouva na první dodávku PEJ k certifikaci, která byla do Ruska dodána v roce 2001. Jednalo se tedy o upravenou PEJ Safír 5K/G MI, která byl původně určena pro letoun L-610G na západní trhy.

Variace PEJek z PBS
Na základě úspěchu Mička v Rusku se na DLT rozběhl vývoj dalších typů PEJ. Do čínského vrtulníku
 AC 313 byla vyvinuta PEJ Safír 5K/G Z8. Jako záměna stejnosměrných PEJ AI-9V od ukrajinského výrobce vznikla PEJ s označením Safír 5K/G MIS.
V nabídce DLT jsou rovněž jednodušší typy PEJek určené především pro menší cvičné podzvukové letouny. Ty vychází z konstrukce PEJ pro legendární český letoun L-39 Albatros.  
Aktuálně na DLT jednáme také o vývoji další specifické modifikace pro inovovaný vrtulník stávajícího čínského zákazníka.
 
I původní Mičko se však postupně inovuje. Například na přelomu roku 2015 a 2016 byl na základě konstrukčních úprav realizován projekt "Doplňkové certifikační zkoušky". Účelem této dlouhodobé zkoušky bylo prokázání zvýšení limitů doby do generální opravy z původních 750 na 1500 hodin a dále z původních 2000 na 3500 startů.
Celková doba chodu PEJ při zkoušce činila 1548 hod. a celkový počet úspěšných spuštění přesáhl dokonce číslovku 4000. V letošním roce se podařilo realizovat další prodloužení doby při generální opravě Mička o dalších 500 hodin a u PEJ Z8 o 250 hodin.
 Zastavba-PEJ-MI-ve-vrtulniku-Mi-171S.jpg
Zástavba PEJ MI ve vrtulníku Mi-171Š

Velmi dobré parametry našich PEJ, spolehlivost, prodlužování resursů a zejména fakt, že naše PEJky jsou certifikovány u ruské a čínské národní certifikační agentury nám pomáhají držet náskok před konkurencí na těchto trzích. 

Jak vlastně PEJ funguje?
Jak už vyplývá z názvu pomocné energetické jednotky, toto zařízení slouží jako pomocný zdroj energie pro letouny a vrtulníky. V případě Mička je to navíc kombinace dodávky elektrické energie a stlačeného vzduchu. 

Zjednodušeně řečeno, jedná se o 60 kilogramový turbínový motor, který je nastartován prostřednictvím vestavěného elektrického spouštěče. Běžící PEJ generuje stlačený vzduch a elektrickou energii pro napájení hlavních elektrických palubních systémů. Po jejich prověrce v rámci předletové přípravy provede pilot start hlavních motorů. Stlačený vzduch z PEJ je přiveden ke vzduchovým spouštěčům dvojice hlavních motorů TV-3. Každý z motorů vrtulníků Mi-17 váží kolem 300 kg a dává výkon přes 2000 koňských sil. Po nastartování hlavních motorů je PEJ vypnuta. Pokud za letu dojde k výpadku hlavních motorů, je PEJ jedinou a poslední možností, jak motory znovu nastartovat.

Jedna z dalších funkcí Mička je dodávka čistého vzduchu pro odběr klimatizace. Pro ruské vrtulníky jsme na DLT vyvinuli klimatizaci ECS-M1V, která byla v letošním roce ruskou stranou úspěšně certifikována. První 4 kusy již chladí i vyhřívají vrtulníky Mi-171A2 .
Kazaňský vrtulníkový závod v letošním roce také úspěšně ukončil certifikační zkoušky dalšího našeho produktu, kterým je startér generátor EMG-200. Jak opět vyplývá z názvu, jedná se o elektrický startér a generátor v jednom, určený pro menší typ ruského vrtulníku s označením ANSAT. I tomuto produktu se po počátečních technických potížích na ruském trhu daří a v letošním roce jsme jich dodali již 37 kusů. Dodávky pro 2019 jsou již nad 100 ks.

Risk je zisk
Za úspěchy těchto produktů stojí celý tým složený ze zapálených výpočtářů, konstruktérů, šikovných pracovníků ve výrobě a zkušebních techniků, kterým patří VELKÉ DÍKY, stejně jako managementu, který těmto projektům dal zelenou.

Dlužno dodat, že pokud by se na počátku procesu vývoje Mička aplikovaly dnešní požadavky na zajištěné financování a garance obchodního uplatnění, tak bychom patrně žádnou PEJ v nabídce PBS neměli.  
Určitá míra nejistoty byla také na počátku vývoje proudového motoru TJ100, který bude shodou okolností za několik málo měsíců slavit stejné jubileum, tedy 900. vyrobený kus.
 
Nelze předpokládat, že každý vývojový projekt bude takto ekonomicky úspěšný, ale historie ukazuje, že určitá míra rizika se při vývoji nových produktů v tomto oboru vyplácí.
 
Přejme tisíce úspěšných startů
S předpokladem výroby více než 90 ks Miček v příštím roce lze odhadovat, že to opravdu kulaté, jubilejní Mičko, s velkou jedničkou a ještě více nulami na konci, můžeme očekávat za rok a pár týdnů.
 
Nezbývá tedy než jeho o rok mladšímu, devítistému bráškovi, který byl finálně smontován v pátek 7. 12. 2018, popřát tisíce úspěšných startů. Přejeme mu také, ať se podívá do některé ze 60 zemí světa, do kterých ruský výrobce své vrtulníky historicky dodává a šíří tam dobré jméno značky PBS. Také mu ale přejeme, ať se nejpozději za 8 let v pořádku vrátí domů na generální opravu do své "rodné", malé Velké Bíteše.