cz

Prodej devítisté APU Safír 5K/G MI

Premiant, tahoun, jedničkář se spoustou nul - neboli s obratem v řádu stovek milionů korun ročně. Tyto superlativy patří dlouhodobě nejúspěšnějšímu produktu DLT, kterým je pomocná energetická jednotka Safír 5K/G MI, familiárně též zvaná "Mičko". 
 
Prodej devítisté APU Safír 5K/G MI
O tom, že se jedná o premianta třídy, není sporu. Už více než 15 let totiž patří ke stěžejním produktům Divize letecké techniky (DLT). Navíc každá PEJ (pomocná energetická jednotka) se po uplynutí 8 let či dříve, v závislosti na počtu startů či počtu letových hodin, musí vrátit do PBS na generální opravu. Generálky a prodej náhradních dílů jsou pak další významnou součástí naší výroby, a to po dobu technického života PEJ, která je dle typu 24 až 27 roků.
Počátek tohoto sofistikovaného turbínového zařízení vůbec nebyl ideální a spíše než na premianta to vypadalo na propadlíka třídy. 

Vrtulnik-armady-CR.jpgVrtulník Armády ČR Mi-171Š s PEJ MI​

Kterak Mičko vyrazilo na západ a došlo na východ

V 80. letech minulého století začal v PBS vývoj PEJ Safír 5K pro letoun L-610 z Let Kunovice. Vývoj byl úspěšně ukončen v roce 1994 certifikací Safír 5K.
Ještě před tím, v roce 1988, tehdejší́ československá vláda doporučila vyvíjet také tzv. "zapadní" variantu letounu (později s označením L-610G), která by byla prodejná i na západních trzích. Pro "západní" typ letounu byl vybrán motor General Electric CT-7, který však vyžadoval výkonnější PEJ. Ze Safíru 5K proto vznikl modifikovaný Safír 5 K/G, který byl v roce 1999 opět úspěšně certifikován. Projekt L-610 však následně z důvodu nedostatku finančních prostředků a postoje tehdejších majitelů LET Kunovice zkrachoval. 
Vznikla tak PEJ s velmi dobrými parametry, avšak bez reálného uplatnění, a hrozilo, že peníze i čas vynaložený na vývoj přijdou vniveč.

Jak už to však v životě bývá, všechno špatné je k něčemu dobré. V roce 1999 proběhl na výstavě MAKS v Moskvě první kontakt se zástupci výrobců ruských vrtulníků MIL Moscow a vrtulníkového závodu v Kazani. Ruská strana tehdy hledala náhradu za ukrajinskou PEJ AI-9V z důvodu zajištění startovatelnosti vrtulníků Mi-17 do výšky 6000 m, což byl požadavek čínského zákazníka na vrtulníky Mi-17. V roce 2000 byla s ruskou stranou podepsána smlouva na první dodávku PEJ k certifikaci, která byla do Ruska dodána v roce 2001. Jednalo se tedy o upravenou PEJ Safír 5K/G MI, která byl původně určena pro letoun L-610G na západní trhy.

Variace PEJek z PBS

Na základě úspěchu Mička v Rusku se na DLT rozběhl vývoj dalších typů PEJ. Do čínského vrtulníku
 AC 313 byla vyvinuta PEJ Safír 5K/G Z8. Jako záměna stejnosměrných PEJ AI-9V od ukrajinského výrobce vznikla PEJ s označením Safír 5K/G MIS.
V nabídce DLT jsou rovněž jednodušší typy PEJek určené především pro menší cvičné podzvukové letouny. Ty vychází z konstrukce PEJ pro legendární český letoun L-39 Albatros.  
Aktuálně na DLT jednáme také o vývoji další specifické modifikace pro inovovaný vrtulník stávajícího čínského zákazníka.
 
I původní Mičko se však postupně inovuje. Například na přelomu roku 2015 a 2016 byl na základě konstrukčních úprav realizován projekt "Doplňkové certifikační zkoušky". Účelem této dlouhodobé zkoušky bylo prokázání zvýšení limitů doby do generální opravy z původních 750 na 1500 hodin a dále z původních 2000 na 3500 startů.
Celková doba chodu PEJ při zkoušce činila 1548 hod. a celkový počet úspěšných spuštění přesáhl dokonce číslovku 4000. V letošním roce se podařilo realizovat další prodloužení doby při generální opravě Mička o dalších 500 hodin a u PEJ Z8 o 250 hodin.
 Zastavba-PEJ-MI-ve-vrtulniku-Mi-171S.jpg
Zástavba PEJ MI ve vrtulníku Mi-171Š

Velmi dobré parametry našich PEJ, spolehlivost, prodlužování resursů a zejména fakt, že naše PEJky jsou certifikovány u ruské a čínské národní certifikační agentury nám pomáhají držet náskok před konkurencí na těchto trzích. 

Jak vlastně PEJ funguje?

Jak už vyplývá z názvu pomocné energetické jednotky, toto zařízení slouží jako pomocný zdroj energie pro letouny a vrtulníky. Ve světě se spíše něž s PEJ setkáte s označením APU neboli auxiliary power unit. V případě Mička je to navíc kombinace dodávky elektrické energie a stlačeného vzduchu. 

Zjednodušeně řečeno, jedná se o 60 kilogramový turbínový motor, který je nastartován prostřednictvím vestavěného elektrického spouštěče. Běžící PEJ generuje stlačený vzduch a elektrickou energii pro napájení hlavních elektrických palubních systémů. Po jejich prověrce v rámci předletové přípravy provede pilot start hlavních motorů. Stlačený vzduch z PEJ je přiveden ke vzduchovým spouštěčům dvojice hlavních motorů TV-3. Každý z motorů vrtulníků Mi-17 váží kolem 300 kg a dává výkon přes 2000 koňských sil. Po nastartování hlavních motorů je PEJ vypnuta. Pokud za letu dojde k výpadku hlavních motorů, je PEJ jedinou a poslední možností, jak motory znovu nastartovat.

Jedna z dalších funkcí Mička je dodávka čistého vzduchu pro odběr klimatizace. Pro ruské vrtulníky jsme na DLT vyvinuli klimatizaci ECS-M1V, která byla v letošním roce ruskou stranou úspěšně certifikována. První 4 kusy již chladí i vyhřívají vrtulníky Mi-171A2 .
Kazaňský vrtulníkový závod v letošním roce také úspěšně ukončil certifikační zkoušky dalšího našeho produktu, kterým je startér generátor EMG-200. Jak opět vyplývá z názvu, jedná se o elektrický startér a generátor v jednom, určený pro menší typ ruského vrtulníku s označením ANSAT. I tomuto produktu se po počátečních technických potížích na ruském trhu daří a v letošním roce jsme jich dodali již 37 kusů. Dodávky pro 2019 jsou již nad 100 ks.
 

Přejme tisíce úspěšných startů

S předpokladem výroby více než 90 ks Miček v příštím roce lze odhadovat, že to opravdu kulaté jubilejní Mičko s velkou jedničkou a ještě více nulami na konci, můžeme očekávat za rok a pár týdnů.
 
Nezbývá tedy než jeho o rok mladšímu, devítistému bráškovi, který byl finálně smontován v pátek 7. 12. 2018, popřát tisíce úspěšných startů. Přejeme mu také, ať se podívá do některé ze 60 zemí světa, do kterých ruský výrobce své vrtulníky historicky dodává a šíří tam dobré jméno značky PBS. Také mu ale přejeme, ať se nejpozději za 8 let v pořádku vrátí domů na generální opravu do své "rodné", malé Velké Bíteše.